Testování tvrdosti je metoda pro zjištění odolnosti materiálu vůči vtlačení tvrdým předmětem. Spadá do kategorie zkoušení mechanických vlastností materiálů. Hodnoty tvrdosti se vypočítávají měřením velikosti vtisku. Mezi běžné jednotky patří tvrdost podle Brinella (HBW), tvrdost podle Rockwella (HRC) a tvrdost podle Vickerse (HV), z nichž každá odpovídá různým kombinacím indentoru a zkušebních sil.
Testovací metody se dělí především na metody indentační a metody odpružení. Mezi metody vtiskování patří testování tvrdosti podle Rockwella (pomocí diamantového kuželového nebo ocelového kuličkového vtlačovacího tělesa k měření hloubky vtisku), testování tvrdosti podle Brinella (použití kuličkového vtlačovacího tělesa ze slinutého karbidu k měření průměru vtisku) a testování tvrdosti podle Vickerse (použití čtvercového pyramidálního diamantového vtlačovacího tělesa k měření délky úhlopříčky). Metody odpružení, reprezentované Leebovým testem tvrdosti, počítají tvrdost na základě rychlosti odrazu nárazového tělesa. Tato metoda vyžaduje kontrolu teploty, vzdálenosti vtisků a drsnosti povrchu a kromě jiných domácích a mezinárodních specifikací dodržuje normy jako GB/T 230.1 a ISO 6508.
S rozvojem vědy o materiálech se z testování tvrdosti postupně vytvořil standardizovaný systém. Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) postupně vydala základní normy, jako jsou ISO 6506 (Bruce) a ISO 6508 (Rockwell), zatímco moje země současně formulovala národní normy, jako je GB/T 4340.1 (Vickers), aby standardizovala zkušební postupy a požadavky na kalibraci zařízení.
