Pevnost v tlaku je maximální tlakové napětí, kterému může vzorek odolat během tlakové zkoušky, dokud nepraskne (křehké materiály) nebo nepovolí (nekřehké materiály).
Pevnost v tlaku, označovaná σbc, se vztahuje na konečnou pevnost při aplikované tlakové síle.
Plocha použitá ve výpočtech je původní -plocha průřezu vzorku. V případech, kdy neexistuje zřejmá mez kluzu, lze ji definovat pomocí napětí v tlaku při předem nastavené posunuté meze kluzu. Pevnost v tlaku je také důležitou mechanickou veličinou, která charakterizuje schopnost materiálu odolávat tlakovému zatížení bez poruchy.
Měření maximální pevnosti horniny v tlaku se obvykle provádí v pevné laboratoři pomocí speciálního hydraulického lisu o síle deset až sto tun i více k rozdrcení zkušebního vzorku. Pro testování pevnosti horniny v tlaku musí být vzorek vyroben do krychlového nebo válcového tvaru a jeho rozměry se liší v závislosti na typu horniny.
